Mým domovem ztichlá je putyka

Karel Hašler

EMým domoG#mvem ztichláA je putyka, Hmým štěstímH7 je sklenEice plná.
Snem Amládí byla vždy Hgotika a H7smetla ji baroka Evlna.
Když potácím se setmělou ulicí, nahlížím do oken spáčů.
Jen němý stín mě provází, já sám nad sebou pláču.
EMůj malý broučku, H7jdi klidně Espát
o svojí mámě H7nechej si Ezdát.
E7Máš jeden z nejhezčích Adarů, že můžeš Amtak klidně Espát,
E7tvá máma tančí teď Av baru,
Ejiný muž možná H7už má jí teď Erád.
Já tvojí mámu měl tolik rád,
víc než svou lásku nemoh` jí dát.
Modré snesl bych jí z nebe, život bych za ní dal,
za to, že dala mi tebe,
v noci žít, víno pít, odešla nám.
Odešla máma půlnoční tmou,
já spěchám zrána za prácí svou.
Spi klidně, můj malej synku, nikdo tě neprobudí.
V náručí držíš teď sklínku,
ty jsi můj, já jsem tvůj, a ty to víš
Jdu sám ztichlou ulicí a nahlížím do oken spáčů.
V srdci mám plnou sklenici, sám nad svým osudem pláču.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:42:27.824+00:00
Výsledky hledání: